Bueno verte Vítku
Chile a Argentina 2018/2019
Každý rok na Vánoce utíkáme pryč z ČR. Letos jsme se rozhodli vrátit po osmi letech do Chile a Argentiny. V roce 2011 jsme se toulali po Ohňové zemi, Patagonii, letos jsme začali na jejím severním konci a pokračovali postupně směrem na sever (do tepla). Strávili jsme tam asi 5 týdnů. Letěli jsme z Vídně přes Instabul do Buenos Aires a pak ještě vnitrostátním letem do Bariloche, oblasti někdy přezdívané argentinské Švýcarsko.
Bariloche (Argentina)
U velkého jezera Nahuel Huapi leží národní park stejného jména s horami vysokými asi jako Tatry, ale tady mají navíc i sopky a ledovec. Naplánovali jsme velký přechod parku, ale bohužel jsme ztratili cestu (vedla přes lagunu), tak jsme se museli vrátit (to nesnáším).
Vydali jsme se tedy na tzv. malý okruh, který se chodí častěji, neboť vede od chaty k chatě. Cesta vede vždy údolím vzhůru k chatě, tam se přespí a další den se jde přes hřeben do dalšího údolí, kde je další chata. Bohužel jsme tam byli před sezónou, tak se okruh musel zkrátit kvůli nebezpečí lavin.
I tak jsme šli 3 dny krásnými horami. Ale překonávání sedel bylo opravdu náročné, chodilo se v suťovisku, značky byly špatně viditelné, ale za ty výhledy to stálo! Sešli jsme s hor a na Štědrý den (Argentinci slaví až 25. prosince) jsme si zašli do vinárny, kde jsme okoštovali několik argentinských vín a pili asi nejlepší reservu v životě (Black Tears Tapiz). Vánoce dle našeho gusta.
To už nás ale zase hory lákaly na další trek, tak jsme pokračovali přes horský hraniční přechod do Chile. Pro cestovatele to bývá nemilé překvapení, ale při vstupu do Chile nesmíte převážet v podstatě žádné potraviny, chrání se tak před zavlečením různých nemocí, Chile je totiž značně izolované od zbytku jižní Ameriky Andami a oni se tak chrání před cizími vlivy. My jsme s tím ale počítali a všechno jsme před hranicemi sežrali. Za hranicemi se rozprostírá park Puyehue pojmenovaný podle sopky. Před 8 lety jsme zde byli, ale navštívili jsme jenom vodopády v údolí, na úpatí sopky jsou geotermální prameny, fumaroly a bublající bahýnka. Tentokrát jsme plánovali park prozkoumat víc. Naštěstí jsem si den předtím při pročítání popisu treku všiml, že někdo dole na stránce v diskuzi napsal, že trek neexistuje! Pár týdnů potom, co jsme park před 8 lety navšítili totiž sopka Puyehue vybuchla a pohřbila část parku pod lávou. No nic, jedeme dál, po lávě se můžeme procházet jinde.
Vulkán Antuco
Naše další zastávka byla tedy až u města Los Ángeles. Stihli jsme po rychlém autobusovém přesunu poslední noční spoj do městečka Antuco kousek od NP Laguna del Laja. Noc byla jasná a nebe tak hustě poseté hvězdami, že jsme nepoznali ani jedno souhvězdí. Rozbili jsme u cesty stan a další den ráno stopli auto do parku. Po sopečném písku jsme se vydali na třídenní okruh. Přes lávu, která jakoby zatuhla teprve před chvílí, jsme došli k úpatí hory s obrovským vodopádem. I když bylo ještě brzo, zatábořili jsme a kochali se výhledem na hory přímo ze stanu. Další den jsme pokračovali do sedla, ale zhoršilo se počasí a jen těsně jsme unikli kroupám. Postavili jsme stan u osamělé araukárie a čekali, než se bouřka přežene. O pár set metrů výš na horách sněžilo… Rozbil se nám také stan, urval jsem ve snaze vypnout stan před silným větrem poutko a hlavní vchodový zip se rozjel. Zalezli jsme tedy do spacáků co nejhlouběji a čekali, až se počasí uklidní. Ještě večer bouřka odešla. Pohledy další den ráno za to stály.
Stopli jsme dobytčák, který jel z parku do civilizace a asi 30 km jsme se kochali mezi čerstvými kravinci na korbě okolní krajinou a lagunou, která vznikla po výbuchu sopky, kdy láva ucpala údolí a vytvořila tak přírodní hráz.
Condor circuit
Další rychlý přesun po panamerikáně směr sever, do města Talca (překvapilo nás velké množství černochů, Chile přijalo spoustu uprchlíků z Haiti po tamních záplavách v roce 2010). Míříme do NP Altor del Lircay a Radal Siete Tazas. Našli jsme si na internetu zajímavý trek Condor circuit, kam skoro nikdo nechodí. A byl to silný zážitek. Celé hory zasypané šedým sopečným prachem po výbuchu sopky asi před 30 lety. Jasná obloha celý týden, skoro nikoho jsme nepotkali, viděli jsme v dálce aktivní sopku, která chrlila dým, stan se nám definitivně rozbil (už nešel zapnout vůbec), ale ta příroda…
Atakama
Po treku jsme si potřebovali pořádně odpočinout, tak jsme zamířili do Santiaga a na 4 dny si pronajali byt, kde jsme se váleli a koštovali chilská vína. Zaletěli jsme si na 5 dní 1 500 km na sever, do Atakamy, nejsuššího místa na světě a další úžasná příroda. V jižní Americe je pořád na co koukat. V Atakamě jsou to hlavně vulkány, solná jezera, gejzíry, nekonečné pláně se silnicemi, lamy, plaměňáci, pouště,…
Mazec. Už potřetí v JA, a zase nás překvapila. Určitě se tam ještě vrátíme! Ale co vám mám povídat, po 5 týdnech už jsem měl po badmintonu absťák, tak hurá na kurt!
Vítek
